středa 24. července 2013

Hanne Ørstavik- Láska / Ve skutečnosti

Jak jistě někteří z vás ví, Norsko není jen země s úžasnou přírodou (jak můžeme vidět na profilu Lukáše Bejčka), ale i zemí s krásnou, pestrou a významnou literaturou dnešní doby. Po Nesbøm bych vám rád představil dalšího norského spisovatele. Tentokrát však ženu. Hanne Ørstavik je sympatická blondýnka pocházejícím z města Tana, nacházející se na úplném severu Norska. V 16 letech se přestěhovala do Osla a zde na univerzitě vystudovala psychologii, sociologii a francouzštinu. Témata její tvorby jsou především identita, rodina, dětství, komunikace a vztahy. Za svá díla získala řadu prestižních ocenění.
Já přečetl dvě její knihy. Ve skutečnosti a Láska. Obě dvě jsou poměrně krátké a popisují několik hodin v životě hlavních postav.
Láska vypráví příběh svobodné matky Vilmy a jejího syna Jona. Několika hodinový děj se odehrává v předvečer Jonových narozenin, na které Vilma zapomněla a vydala se do mrazivé noci hledat lásku. I Jon ale odchází z domu a my můžeme sledovat jeden večer dvou blízkých a zároveň vzdálených bytostí. Touha po lásce, ať už mateřské nebo partnerské. O tom vypráví tento krátký příběh.
Druhé dílo, Ve skutečnosti, také popisuje poměrně krátký děj. Opět zde máme vztah rodiče k dítěti, ale tentokrát je popisován pouze ze strany mladé a nábožensky založené studentky psychologie Johany. Spisovatelka ji zachycuje v různých situacích a popisuje, co se odehrává v hlavě této mladé dospívající dívky. Jde zde hlavně o komunikaci s okolím a s ní spojené uzavírání se do sebe. Svým způsobem tento příběh také pojednává o lásce, avšak ne ve smyslu hledání, ale přijímaní a vyjádření. 
Tolik ke spisovatelce, ději a nyní bych rád napsal pár řádku o mém pocitu z obou knih.
Čím začít. Rozhodně vás knihy nepřekvapí nějakým extra příběhem s extra zvraty, napínavým vyvrcholováním děje apod. Prostě obyčejné životy obyčejných lidí. Avšak věc, kterou příběhy vynikají je popisování myšlenkových pochodů hlavních postav. To zvládá Hanne na jedničku. Jak úžasně, neobvykle a překvapivě si spisovatelka pohrává s tím, co se odehrává v hlavě člověka je neuvěřitelně poutavé a poněvadž takhle je napsaná celá kniha, tak prostě čtete čtete a čtete. Obzvlášť u Johany mne tohle neskutečně bavilo. To je pro mě to nejhlavnější, co se mi líbilo. Ne děj jako takový, ale to jak je napsaný. Rozhodně to jsou knihy, které vám něco dají nebo při nejmenším donutí k zamyšlení. S tím jak krátké jsou oba příběhy to není ani nijak náročná četba a doporučit to můžu snad každému.
***

V očích pod brýlemi mokro. Chtěla bych své tělo podélně roztrhnout, dát jeden díl mámě a druhý Ivarovi, tak by oba měli svou část. Já bych si ponechala páteř jako úzký vor, na němž bych se schoulila a nechala se nadnášet proudem.





 


Půlnoční psaní

Úterý odešlo a středa, která bude nejspíš vypadat stejně, je tady. Naštěstí mi to ale nijak extra nevadí, protože konečně dočtu Hanne a večer zase napíšu 'pár' řádků. Stejně jako jsem nedávno psal o Nesboho knize Lovci Hlav.
Co budu dělat dál? Nevím. Spíš asi nic a totálně ten den proflákám. I když nadšený z toho dvakrát nejsem.
Pořád si užívám ten pocit, kdy nemyslím na školu a všechny ty starost s ní spojené jsou někde v dálce. Skvělý. A ve čtvrtek jedu na 3 dny vypnout do Třeboně. Začínám se na to čím dál tím víc těšit. Jen MY.
Mimochodem ani dneska ZASE nepůjdu spát brzo a budu tady ještě strašit dokud mi hlava neprorazí desku stolu.
A tak tu sedím a poslouchám Frightened Rabbit. Kapela ze Skotska hrající indie rock už od roku 2003. Poprvé jsem je slyšel v seriálu Chuck. Myslím, že to byla skladba Keep Yourself Warm. Ano. Určitě to byla ona. Zamiloval jsem si je. Králík má všechno. Od skladeb, které mi zvednou náladu a nabudí mě po písničky tak trochu depresivní při kterých se úžasně vysmutňuje. V čem spočívá to kouzlo? Podle mě se to tajemství ukrývá v hlase Scotta Hutchisona. Nemůžu si pomoct, ale dokázal bych ho poslouchat celé hodiny. Když ho slyším, cítím tolik věcí najednou a možná bych z toho měl být trošku zmatený, ale kupodivu mě to spíš uklidňuje. Trochu smutek, ale zároveň neskutečný nádech naděje a radosti, která přichází s každým slovem. Přesně tak bych definoval jeho hlas. Určitě doporučuji si tuhle bandu 5 'kluků' ze Skotska poslechnout. Rozhodně nebudete litovat! 
V neposlední řadě je tohle po dlouhé době (zatím) večer bez 'Kubovo chvilek'. Fajn pocit. Těžko říct čím to je. Asi výjimka z pravidla.

I wanna hold your hand. It's tearing me.







úterý 23. července 2013

Je 'hezky'

Ne. Není to lepší. Nevadí, protože jsem ani nepočítal s tím, že to bude lepší.
Cítím takovou těžko popsatelnou nechuť. Fuj. Co to sakra je??
Venku je hezky a sluníčko vypařuje snad i zásoby alkoholu Ivetky B. Asi bych měl mít dobrou náladu a bla bla bla, ale nějak to nejde. Ok, whatever.
Mimochodem je venku další klip z WMWTSO. Podle mě je to nejlepší video z celého alba. Ten track je skvělý, text je výborný a video od Rex Arrow to celé podtrhuje. Prostě NÁDEHRA.
Jdu ven číst. Mám pocit, že ta nechuť mě bude doprovázet celý den. Weirdo.

I still miss you.

neděle 7. července 2013

Jo Nesbø - Lovci hlav

Tato kniha byla do češtiny přeložena již před dvěma lety. Právě v době kdy dílo vyšlo v ČR, dostával se do našich kinosálů film natočený právě podle předlohy tohoto románu Jo Nesboho. Já osobně jsem film viděl, avšak ke knize jsem se dostal až nyní v poslední době (hanba mi!). Upřímně mě to docela mrzí, protože vy kteří čtete mi dáte za pravdu, že drtivá většina knih jsou prostě mnohem záživnější než jejich filmové verze. Ani to mě však neodradilo a zavrtal jsem se do dalšího výborného kousku jednoho z nejlepších norských spisovatelů. Kniha vypráví příběh Rogera Browna. Muže na úrovni (i přes jeho 168 cm), pracujícího pro velké norské společnosti, kterým hledá vhodné kandidáty na vysoké manažerské pozice. To dělá poněkud svérázným způsobem. V tom co dělá je nejlepší a zakládá si na svém renomé. V osobním životě zajišťuje svou krásnou ženu Dianu, která ho stojí víc než je schopný vydělat, avšak peníze hrají v jejich vztahu poněkud jinou roli než se může na první pohled zdát. V této chvíli přichází Rogerova druhá a především nezákonná práce. Rafinované krádeže uměleckých děl, které následně putují do Švédska. Jednoho dne se však na scéně objeví Clas Greve. Pohledný, sebevědomí muž z Holandska. Na první pohled ideální kandidát na práci, kterou má Roger obsadit. Nic není ale tak jednoduché jak se zdá a děj se hned od začátku pomalu rozjíždí a vrcholí v samém závěru. Co bych mohl říct ke knize já? Je neuvěřitelně čtivá, poutavá a plná napětí, které pomalu vrcholí ve velkolepé finále v podobě sklapnuté pasti. Líbí se mi pomalé rozlušťování některých nejasností, které čtenáře zkrátka musí překvapit i věci (pro někoho zvrácené a nepříjemné), které prostě jen šokuji a člověk nad nimi nevěřícně kroutí hlavou. Věc, kterou bych chtěl vyzdvihnout asi nejvíce je vyvíjení se postavy Rogera Browna. To jak celý děj ovlivňuje to, co dělá, jak se chová, na co myslí mě troufnu si říci fascinovalo. Co jsem četl názory ostatních je to ideální start pro četbu tvorby Jo Nesboho. Já osobně se chystám na sérii knih o asi nejvýznamnějším hrdinovi Jo Nesboho, Harry Hole. Pokud chcete 250 čtivých stran napětí, které vrcholí v samém konci a ještě vás dorazí nějakým nečekaným překvápkem je tato kniha ideální.


Nesbo je mistrovský vypravěč, dokáže uchvátit čtenáře od první stránky a napětí stupňuje až do napínavého finále, v němž přináší několik překvapivých zvratů.
Daily Express (UK)


Nesbø ví, jak vytvořit atmosféru napětí. A jasně to předvádí v knize 
Lovci hlav, v ohromujícím příběhu, který upoutá čtenáře od první stránky /.../ Ve stopách Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta našel Nesbø rozkošně lakonický, hrubý tón, který triumfuje přesně tam, kde má: když je situace nejhorší, kulky lítají vzduchem a mrtvoly se hromadí. Také poskytuje náznaky kulturní hloubky. Celkově je zábavný, vtipný, napínavý, a nosným tématem zápletky je zamotaná love story.

Dagens Nyheter (Švédsko)

Nesbø předčí v psaní většinu svých skandinávských kolegů /.../ Kniha Lovci hlav je chytře napsaná, efektivně vystavěná a snadno ji zhltnete jedním dechem.

Nordjyske Stiftstidende (Dánsko)


Pokud se vám kniha nechce číst, rozhodně se podívejte na film. Není tam všechno tak skvěle znázorněno a popsáno jako v knize, ale i tak se povedl na jedničku a bezpochyby stojí za zhlédnutí. Musím přiznat, že to je jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.

sobota 6. července 2013

Oblačno

Je sobota. Venku nijak zvlášť příjemné počasí, které mě svádí k mírně depresivní náladě. Snažím se to vyhnat z hlavy. Těžký úkol.
Každopádně mě ale těší, že nemusím nic moc hrotit, a tak odpočívám a odpočívám dokud mi to nezačne lézt  na nervy. Mám v plánu dnes dočíst první knihu o které bych chtěl v nejbližší době něco málo napsat. Jo myslím, že bych to mohl dnes dočíst.
Mimochodem se dnes v Českých Budějovicích koná další pochod na Máj. Upřímně jsem na to dost zvědavý. Vodní děla, koně, plno policejních vozidel a lidé v ulicích. Tak to tam zatím vypadá. Když si vybavím jak to dopadlo naposled tak mě až děsí představa toho, co by se mohlo stát dnes. Uvidíme. Snad to přinese co nejméně škod. Koneckonců jako vždy to asi nejvíc odnáší lidé, kteří s tím nemají nic společného a nepletou se do toho. Doufejme, že to tak ale nebude.
Teď už na mě ale čeká jeden z nejlepších norských spisovatelů. Užívejte víkend!

čtvrtek 4. července 2013

Je to tady

Konečně! Říká se, že občas bolí, když něco končí a něco nového začíná. Avšak v tomhle případě tomu tak není, protože škola skončila a přede mnou jsou dva měsíce plné odpočinku a troufám si říct, že naprosto zasloužené dva měsíce. Konečně můžu vypnout a soustředit se na věci, které jsem těch 10 měsíců zanedbával.
Mimo jiné bych chtěl už konečně psát pravidelně sem. Mám v plánu napsat něco o novém albu Maca Millera WMWTSO a dále pak pár řádek o knihách, které se mě už nemůžou dočkat a netrpělivě vyčkávají v knihovně. To je jen něco málo pro začátek. Doufám, že na konci prázdnin budu spokojený s tím, co jsem tady za ty dva měsíce vytvořil.
Prozatím se mějte skvěle a užívejte si prázdniny!