neděle 25. srpna 2013

Simulace podzimu

Dnes ráno jsem se probudil do dalšího srpnového rána. Tohle bylo ale jiné. Vzbudil jsem se a okamžitě jsem to cítil. Koncert. Žádné dusno a horko, ale chlad a déšť. Chvíli jsem jen ležel a naslouchal dopadajícím kapkám, které se mi snažily něco našeptávat. Ten zvuk mě neuvěřitelně uklidňoval. Bylo to tady. Jen pro mě. Poté jsem došel k oknu a viděl tu nádheru. Déšť, pravidelné zvuky automobilů přejíždějících po mokré silnici a všude přítomný čistý a chladný vzduch. Evokovalo to ve mně nádherný pocit podzimu. Toho teplého i studeného, smutného i veselého, toho tak strašně mě vystihujícího podzimu. Vždycky, když tohle vidím/cítím je to jakoby celá moje mysl explodovala. Cítím, že do tohohle scénáře zapadám. Zbožňuji to. Připadá mi, že se tady mísí bezmoc i naděje. Nevidím jen černo, ale naopak cítím, že věci můžou být i dobré. Záleží jen a jen na nás.

Žádné komentáře:

Okomentovat