pátek 28. února 2014

Hakan Nesser - Čtvrtá oběť

Kaalbringen, klidné letovisko zasáhne ošklivá událost. Dojde zde ke třem brutálním vraždám. Hrdlořez, jak ho pojmenuje místní tisk, zabíjí své oběti ranou sekerou a místní policie ví, že tohle nebude jen tak obyčejný případ. Povolán je tedy komisař Van Veeteren, kterému končí dovolená a právě on je člověk, který by podle všeho měl hrdlořeza dopadnout. Případ je ale velice komplikovaný a vodítek je málo. Čas běží a další oběť je už nejspíš v sevření vraha.
Měl jsem trochu problém se do knihy začíst, ale rozhodně to nebylo dáno tím, jak je kniha napsaná, ale tím, že jsem prostě neměl čas. Ke konci už jsem cítil, že mě kniha pustit prostě nechce, a tak jsem si s chutí vychutnal alespoň velice překvapivé finále. Moc se mi také líbily myšlenky a pocity hrdinů, které se autorovi podařilo skvěle vylíčit. Rozhodně vám můžu tuto čtivou knihu, která byla oceněna mnohými cenami, doporučit. Není ani nijak dlouhá takže jí zhltnete během krátké chvíle. 



úterý 4. února 2014

Johan Theorin - Zkamenělá krev

Per Mörner přijíždí na ostrov Öland, kde zdědil vilu, která stojí nedaleko lomu. Právě v tomto lomu probíhá vápencem rudá skvrna, o které se tvrdí, že je to krev prolitá v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Per sem přijede i se svým synem a společně zde mají trávit Velikonoce. Jeho dcera je mezitím v nemocnici, kde bojuje s těžkou chorobou. Per je vzápětí donucen přivést na ostrov i svého otce Jerryho. Ten je vážně nemocný, problematický a dokonce se ho někdo pokouší zabít. Jeho syn to nehodlá nechat jen tak a pouští se do pátraní po člověku, který jeho otce tak moc nenávidí. A proč vlastně? Souvisí to s jeho podivnou prací? Per odhaluje nové skutečnosti a během prvních dnů na ostrově se seznamuje i se svými sousedy. Postupem času zjistí, že snad každý z nich má nějaké tajemství a tajemství má i jeho otec. 
Během týdne jsem přečetl hned dvě knihy Johana Theorina a utvrdily mne v tom, že právě on je pro mě ten nejlepší skandinávský spisovatel. Bez jakéhokoliv přehánění. Neuvěřitelně krásně píše. Umí vymyslet úžasný děj, do kterého vloží myšlenku a dorazí vás naprosto nečekaným koncem. Jeho sérii knih z ostrova Öland jsem si zamiloval také právě díky tomuto nádhernému místu. Johan Theorin nám ve svých knihách ukazuje historii, ale i současný život na ostrově. Knihy jsou tak plné folkloru. 
Zkrátka nádherné příběhy s nádhernou myšlenkou a dějem zasazeným do nádherného místa. Nerad přeháním, ale myslím, že zde je to zcela na místě. Přečtěte si některé z mistrovských děl švédského klasika krimi.  





sobota 1. února 2014

Johan Theorin - Skrýš

Jan Haugher se uchází o místo učitele v malém švédském městě. Školka, kde chce pracovat ale není jen tak obyčejná. Sousedí totiž s psychiatrickým ústavem Svatá Patricie, který je ve městě známý spíše pod přezdívkou Svatá Psycho. Právě sem vede ze školky podzemní tunel, kudy chodí děti, které navštěvují své rodiče. Pacienty Svaté Psycho. Ústav i chodbu obestírá tajemství, ale Jan má přísně zakázáno se na cokoliv vyptávat.
Fakt, že si vybral právě toto místo ale není náhoda. I Jan má totiž své tajemství. Před několika lety mu totiž při návratu z výletu se školkou chybělo jedno dítě.Postupně se dozvíme, proč Jan touží pro práci na tomto místě a nahlédneme do jeho minulosti. Souvisí to snad se zpěvačkou, kterou Jan jako mladý obdivoval? Není právě ona jednou z pacientek ústavu? Při nočních směnách si Jan otevře dveře do podzemní chodby a hledá odpovědi.
První dvě knihy Johana Theorina, které jsem četl (SmršťMlhy Ölandu) mne jednoduše uchvátily a já se nemohl dočkat chvíle, kdy se opět pustím do dalšího díla jednoho z nejlepších švédských spisovatelů současnosti. Pro mě možná toho nejlepšího. Skrýš je od začátku tajemná, lehce ponurá kniha plná spousty podivností. Právě tyto věci společně se zajímavým příběhem vám nedají ani na chvíli vydechnout. Moc se mi líbilo, jak se do hlavního příběhu prolínaly části Janova života. Právě ty byly důležité při jak jinak než překvapivém finále.
Na druhou stranu jsem od knihy asi očekával něco trochu jiného, a tak mě nepatrně zklamaly právě ty napínavé pasáže, kde jsem čekal trochu víc strachu. Nicméně jako celek kniha nevybočuje ani v nejmenším z nastaveného standardu Johana Theorina. A to že položil laťku hodně vysoko! Rozhodně stojí za to si tuhle seveřinu přečíst, i když nemohu tvrdit, že to byla nejlepší kniha, kterou jsem od švédského mistra četl.
Právě čtu Zkamenělou krev a už se těším až sem o ní něco málo napíšu!