neděle 29. června 2014

Stephen King - Čtyři roční období, Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank

Moc mě mrzí, že jsem se blogu v poslední době nevěnoval. Práce je prostě práce a škola je prostě zbytečná škola. Teď už je ale díky bohu konec, jedeme dál. 

Neuvěřitelně jsem si v poslední době oblíbil Stephena Kinga a musím říct, že se stydím, když to píši až teď. Přečetl jsem od něj knihu Černočerná tma, Carrie a nyní se mi dostala do spárů sbírka Čtyři roční období. V ní jsou hned čtyři krátké povídky a já se rozhodl napsat ke každé z nich pár krátkých vět. Není to, protože chci, aby to vypadalo, že toho píšu víc, ale abych se tady já sám trochu zase rozepsal. Je pro mě vždy těžké psát po tak dlouhé době, takže věřím, že vám to nebude vadit. 
První povídka se jmenuje Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a jak název napovídá, byl podle ní natočen slavný film v hlavní roli s Timem Robbinsem a Morganem Freemanem. Já sám jsem film bohužel nikdy neviděl, což mě mrzí. Každopádně teď jsem za to moc rád, protože je vždy lepší přečíst si knihu a až poté se podívat na film. To samé platí i tohoto počinu Stephena Kinga. 
Povídka vyšla v roce 1982 a vypráví příběh o životě Andyho Dufresna, který je odsouzen k trestu ve věznici Shawshank, jednoho z nejpřísnějších vězení v Americe. On však tvrdí, že nic neudělal a nehodlá se smířit se životem za mřížemi. 
Příběh vypráví jiný vězeň Red, který se do věznice dostal ve dvaceti letech a narozdíl od Andyho se k činu přiznal. Dostal trojnásobné doživotí a v ústavu má vlastní pozici 'chlápka, který obstará všechno'. Dalo by se říct, že je vlastně spokojený. Red nám vypráví příběh, který trval několik let. Popisuje, co se dělo za zdmi věznice, zatímco se ve světě odehrávaly významné události. Vypráví o životě Andyho Dufresna a v podstatě i o životě svém. Ke konci zaznamenává výraznou změnu v chování svého přítele Andyho, která se nakonec objasní při velmi emotivním konci a nakonec ovlivní i život samotného Reda. 

Úchvatně napsaná povídka s poutavým dějem, krutými detaily a smyslem pro cit čtenáře. Neměl jsem slov, když jsem jí dočítal a mohu napsat, že to byla jedna z nejlepších povídek, kterou jsem četl.


neděle 1. června 2014

Yrsa Sigurdardóttir - Žhavý hrob

Gratuluji. Podařilo se vám přečíst jméno islandské spisovatelky, která je často nazývána 'islandským Stiegem Larssonem', a v poslední době se tiše dostala i do našich knihkupectví. Bohužel ale nepatří mezi ty nejprodávanější seveřany, což je podle mě škoda.
Mimochodem spíš bych řekl, že se vám to jméno nepodařilo přečíst a přeskočili jste ho.
Žhavý hrob je již třetí kniha ze série o právničce Toře, která u nás vyšla a já jsem sem nedávno psal i o knize první, která nese název Poslední rituál.

Tora přijíždí na Vestmannské ostrovy společně se svým mandantem Markúsem, protože dům jeho rodičů, který před lety zůstal pod vrstvou popela po sopečné erupci, má být prohledám a podroben archeologickému výzkumu. Markúsovi se to nelíbí. Ve sklepě domu je objeven hrůzný nález a z nevinného případu se stává případ několikanásobné vraždy. Tora se okamžitě pouští do práce a dostává se do historie ostrova, konkrétně do začátku 70. let, kdy sopka vybuchla. Setkává se s lidmi z Vestmannských ostrovů a odhaluje, co se v onu dobu vlastně stalo. Mohl Markús jako puberťák spáchat několikanásobnou vraždu a další děsivá zvěrstva? Jaké tajemství ostrov skrývá?

Upřímně jsem z prvního dílu nebyl až tak nadšený. Ačkoliv se mi kniha líbila, něco mi tam zkrátka chybělo. To však o této knize říct nemohu. Líbilo se mi na ní snad všechno. Svižný, tajemný a napínavý děj, který se odehrává na překrásném Islandu je pro mě prostě něco úžasného. Příběh se povedl skutečně na výbornou a moc se mí líbí, jak je postavený. Kromě toho na závěr nechybí nečekané finále, které jsem u prvního dílu postrádal. Kniha je příjemně napsaná a doplněná místy svérázným humorem.
Autorka mě velice mile potěšila a já jsem si jistý, že bych Žhavý hrob zařadil mezi mé nejoblíbenější severské detektivky.